Budu dobrá máma? Aneb moc přírody překonává

Obavy z mateřství

Zvládnu se postarat o malé miminko? Co když bude zmuchlané a fialové? Jak se kojí a přebaluje? Jsou Vám otázky tohoto typu povědomé? Mě tedy rozhodně…

Mé pochybnosti

Když jsme se rozhodovali, jestli budeme mít dítě, všechno tohle se mi vířilo hlavou. Nikdy jsem nebyla příliš miminkovský typ. Děti mám ráda a dvakrát jsem dokonce byla jako au-pair v cizině, ale malá miminka? Ta mi nikdy moc sympatická nebyla. Nikdy jsem neměla pocit, že je chci chovat a dělat na ně ťuťu ňuňu.

Většina čerstvě narozených dětí mi dokonce připadala ošklivá. Stále se mi proto honilo hlavou, jak to asi bude vypadat, až se narodí moje dítě? Co když se mi nebude líbit? Co když ho nedokážu milovat? A jak se mám o ně starat?

těhotenské bříško

Moje třetí bříško

Nezbývá než čekat

Děti jsme s manželem chtěli, proto jsme se v určitou dobu rozhodli, že na tom začneme pracovat. A tak jsem jednou ráno zjistila, že jsem těhotná. Z těhotenství jsem byla nadšená, hormony asi začaly působit okamžitě. Přesto se mi výše uvedené otázky neustále vracely a já měla pochybnosti, jak to všechno zvládnu. Vždyť vůbec nejsem mateřský typ.

Svěřila jsem se se svými pochybami okolí. Všichni mě ujišťovali, že to bude dobré. Já jim ale moc nevěřila. Trochu jsem doufala, že mít obavy je snad přirozené. Člověk má obecně sklon se bát nových věcí a příchod miminka do naší sportovní rodiny rozhodně nová věc byla.

Miminko bylo na cestě, oba jsme se na něj moc těšili a tak nezbývalo, než odsunout obavy stranou a čekat, jak se situace vyvine.

Láska na první pohled

Obavy se ozývaly ještě při cestě do porodnice, kam jsem se vydala k plánovanému vyvolání porodu ze zdravotních důvodů. Syn se nakonec narodil císařským řezem a poprvé jsem ho tak viděla asi na dvě minuty po dlouhých devíti hodinách čekání na jednotce intenzivní péče (patálie mého prvního porodu si můžete přečíst zde>>).

Když jsem miminko konečně poprvé viděla a měla ho na své hrudi, byla jsem z něj naprosto nadšená. Objektivně vzato syn asi žádný extra krasavec nebyl, mě ale přišel úžasnej, skvělej, nádhernej. Byl můj.

Obavy jsou přirozené

Obavy o to, jaká budu máma, mi vydržely ještě docela dlouhou dobu. S úsměvem si vybavuji moment, kdy jsme s mužem přišli poprvé z porodnice, oba na sebe koukali a říkali si, co asi budeme s tím malým uzlíčkem doma dělat. Vždyť tady nejsou žádné zdravotní sestry, tak kdo nám proboha poradí.

Nakonec nám většina věcí přišla tak nějak přirozená a vše jsme zvládali v pohodě. Snažila jsem si co nejvíce věcí vyzkoušet již v porodnici, což všem vřele doporučuji a popisuji v e-booku Pohodový porod. A když jsme si s něčím nebyli jistí, volali jsme známým, co už dítě měli, a vždy vše vyřešili.

20130711_074210

Já se svým milovaným synem

Nechte pracovat intuici

Péče o dítě je věc hodně intuitivní a tak se není třeba ničeho obávat. Dokonce i mužům se po narození potomka mění složení hormonů v těle a jsou daleko vnímavější k potřebám novorozence. Matka je na miminko napojená a téměř bezmyšlenkovitě dokáže vycítit potřeby svého dítěte.

Vzájemné harmonii mezi matkou a novorozencem určitě přispívá možnost strávit první hodiny po porodu společně. Možnost tzv. bondingu (navázání vztahu s novorozencem) dnes umožňuje velké množství porodnic a proto doporučuji si vybírat porodnici i podle tohoto kritéria.

Podle čeho vybrat porodnici jsem popsala v jednom z minulých článků a také detailně rozebírám v e-booku Pohodový porod. Sama jsem si možnost trávit společně první hodiny vyzkoušela při druhém porodu. Dnes si nedovedu představit, že bych své dítě u sebe po porodu nemohla mít a užívat si neopakovatelné momenty po jeho narození.

Zdravá sebereflexe

I dnes se občas ptám, zda jsem dobrá máma a to je mým klukům pět a dva roky. Obavy jsou však přirozené a zdravá sebereflexe naopak prospěšný nástroj, který zajistí, že o věcech přemýšlíme a snažíme se být co nejlepší.

Nebojte se proto svých obav. Jsou přirozené a zdravé. Jistě existuje řada žen, které jsou přirozenými matkami a mají sklon o děti pečovat tak nějak odjakživa. Existují však i ženy jako já, které nejsou vyloženě mateřské typy již od kolébky a péči o miminko se učí až u toho svého. Myslím, že můžeme být stejně dobré mámy jako ostatní ženy. Akorát k nám to všechno mnohdy dojde až s vlastními dětmi, které ale milujeme neméně, ba naopak…

Míla Martínková

Sama zažila, jaké to je, když jde žena k porodu připravená a s důvěrou ve své schopnosti.

Stala se dulou, doprovází rodiče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. Získané informace sdílí s ostatními rodiči, aby si i oni mohli zvolit, jak chtějí přivést na svět své dítě.

Pořádá kurzy předporodní přípravy a napsala e-book Jak na porod v porodnici aneb Pohodový porod, kde své znalosti a zkušenosti předává dál.

Její příběh, proč se věnuje porodům si můžete přečíst tady zde.>>

Komentáře